Schola Gregoriana Pragensis

Schola Gregoriana Pragensis

Schola Gregoriana Pragensis

Datum konání: Neděle 23.06.2024 , 19:00 hod.

Místo konání: Kostel Sv. Jana Nepomuckého, Hluboká nad Vltavou

Schola Gregoriana Pragensis byla založena Davidem Ebenem v roce 1987. Od konce roku 1989 se soubor intenzivně věnuje nahrávání a často koncertuje doma i v zahraničí (Itálie, Španělsko, Francie, Belgie, Nizozemí, Německo, Rakousko, Švýcarsko, Norsko, Švédsko, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Izrael, Japonsko). Nahrávky souboru na CD získaly již řadu ocenění (Choc du Monde de la Musique, 10 de Répertoire, „Zlatá Harmonie“ za nejlepší českou nahrávku roku, „Recording of the Month“ na serveru MusicWeb International). Soubor zároveň natáčí i pro Český rozhlas – zde již seznam nahrávek dosáhl úctyhodného počtu 319 skladeb.

Program:

Pondělí – pro defunctis et benefactoribus / za zemřelé a za dobrodince
Liturgie
Slyšiž země (píseň)
Kyrie pro defunctis
Recitace kánonu se jmény dobrodinců koleje a císaře Zikmunda
Mimo liturgii
Moteto Degentis vita (3hl. moteto)
Veni sancte spiritus et in me (píseň)

Úterý – de sancta Catherina
Liturgie – nešpory
Versus Deus in adiutorium
Antiphona Quia devotis laudibus / Ps. 147 Lauda Ierusalem
Versus Benedicamus Domino
Mimo liturgii
Nunc festum celebremus / Ein schöne liebe Jungfraw
Vsed ďábel babě na plece (píseň)

Středa – de sancto Martino
Liturgie
Sanctus „scholasticum“
Antiphona Ora pro nobis
Mimo liturgii
Martino divo presuli (2hl. píseň, cod. St. Emmeram)

Čtvrtek – de corpore Christi / o Božím těle
Liturgie
Graduale Caro mea vere est cibus
Jesus Christus nostra salus
Mimo liturgii
Esto quod expertus sis in trivio – Cantio de disciplinis studiorum
Bernard de Cluny: Apollinis eclipsatur (3hl. Moteto)

Pátek – de sancta cruce / o svatém Kříži
Liturgie
Lamentace proroka Jeremiáše

Sobota – de beata Virgine / o Panně Marii
Liturgie
Quid admiramini (píseň)
Introitus Salve festa dies
Petrus Wilhelmi de Grudencz: Poligena exanimes
Mimo liturgii
O regina lux divina (píseň)
Jour a jour (franc. rondeau)

Neděle – Festum / Slavnost
Sacerdotes Dei (píseň)
Asperges me hyssopo (2hl., cod. St. Emmeram)
Antonio da Cividale: Gloria (3hl)

Koncertní program “Sedm dní na Karlově univerzitě” se pokouší o náčrt hudebního světa studenta pražské univerzity v období zhruba mezi lety 1370 – 1450, jak ho zachycují dokumenty z poloviny 15. století. Období po odeznění husitských válek bylo charakteristické snahou o konsolidaci společnosti po vyčerpávajícím konfliktu. Navazování na předhusitské tradice lze vysledovat i při obnově pražské univerzity.

Program zprostředkovává pestrý obraz oficiální liturgické hudby, duchovní tvorby mladých kleriků i skladeb, které vznikaly v souvislosti se studiem hudební teorie. Program je okořeněn i hudbou čistě zábavnou. Ani ta však nezapře inspiraci v hudbě liturgické.

Hlavním impulsem pro vytvoření tohoto programu jsou dva historické dokumenty, které se týkají hudby sice pouze okrajově, ale velmi dobře se ve svých částečných výpovědích doplňují. Jedná se o Statuta Collegii Beatae Virginis, tedy zakládací listinu a kolejní řád tzv. Rečkovy koleje pražské univerzity, založené 1438. V listině je mimo jiné stanoveno, jaké bohoslužby se mají v koleji slavit a jak se na nich mají studenti podílet. Liturgické povinnosti jsou rozepsány podle průběhu liturgického roku a s přesností na dny. Každý den v týdnu měl navíc své specifické tematické zaměření, které se promítlo do jednotlivých programových bloků.

Druhým pramenem univerzitní hudby jsou soupisy kolejního majetku. Z nich se dozvídáme, že kolej vlastnila několik hudebních rukopisů. Pečlivý správce sbírky opatřil položky v katalogu kustody – útržky textů, které měly jednoznačně identifikovat konkrétní knihu. Často lze určit, z jakého textu vybraný útržek pochází, čímž lze získat přesnější představu o repertoáru celého rukopisu.
Vodítkem pro výběr konkrétních skladeb byla skutečnost, že v soupisech figurují tradiční liturgické knihy i „kancionály“ – několik latinských a jeden český. Těžištěm programu jsou proto chorální zpěvy a písně, které zastupují hudbu v oficiálním životě koleje. Latinské písně jsou ovšem produktem mladistvé kreativity soudobých i předchozích generací vzdělanců. Ačkoli se tyto písně tváří mnohdy uměřeně a cudně, hledáním souvislostí mezi starým a novým zákonem demonstrují velkou znalost Bible, kterou oplývali jejich tvůrci.

Hudba byla v životě členů koleje dvousečnou zbraní. Na jedné straně byla liturgická hudba nepostradatelnou částí bohoslužeb, na druhé straně mohly povzbuzovat jiné druhy hudby studenty k neřestem, proto byly v kolejních statutech pravidelně zakazovány hudební nástroje (kromě tichých klávesových nástrojů), zpěv v národních jazycích a světské texty. Avšak i tato tvorba se ve vzdělaneckých komunitách čile šířila.

Středoevropští studenti byli zaujati i polyfonní hudbou a zákonitostmi její kompozice. V traktátech o menzurální notaci figurují názvy francouzských motet, které zde byly patrně známy, třebaže se nedochovaly v notovaných zápisech. Ve střední Evropě však byly francouzské vzory adaptovány na místní podmínky. Umění kompozice nebylo přímo součástí curricula. Studenti se s ním ale ve svém zájmu seznamovali, protože často začínali svou kariéru jako ředitelé škol. V určitém období svého života tedy museli být doslova nositeli liturgické hudby v prostředí zvýšené mariánské úcty a obliby tematicky zaměřených (votivních) bohoslužeb.

***

Půdorys programu sleduje „liturgický týden“ universitního studenta, dle výše zmíněného ustanovení univerzitní koleje (tzv. Rečkovy koleje). Týden má zde následující rozvržení: Pondělky patřily připomínce zesnulých dobrodinců a kolegů, přičemž se mělo vzpomínat jmenovitě na zakladatele koleje Jana Rečka a císaře Zikmunda. Ve čtvrtek bylo v centru liturgie Boží tělo, tj. ve svátost proměněná hostie. Pátek byl tradičně zaměřen na Ježíšovou ukřižování a jeho symbol, sv. kříž. Sobota byla vyhrazena Panně Marii. Ranní mariánská mše v univerzitním prostředí je zřetelným odkazem na karlovsko-arnoštovskou tradici. Neděle je pak slavností Ježíšova vzkříšení, jak se připomíná o nedělích průběžně po celý rok.

Úterý a středa nemají ve statutech jmenovitě přidělené téma. Využili jsme je pro připomínku dvou světců, kteří byli v univerzitním prostředí zvláště ctěni. Pro úterý jsme zvolili svatou Kateřinu, k jejíž cti je doloženo množství nově komponované hudby. Středu věnujeme sv. Martinovi, oblíbenému světci, jehož svátek byl spojen také s koledováním.

V rámci koncertu se střídá vždy „oficiální“ část spojená s bohoslužbou, kde zazní chorální a vícehlasé duchovní zpěvy, a pak část „neoficiální“, spojená spíše se zábavou a společenským životem na kolejích. Zde se uplatní např. vícehlasé skladby francouzského stylu (Moteta Degentis vita a Apolinis ecclipsatur, franc. rondeau s milostným textem Jour a jour) nebo písně rozvažující kriticky o smyslu univerzitního studia (Esto quod expertus sis). Prostor dostane i poněkud odlehčenější světská píseň ve staré češtině.

Jan Ciglbauer a David Eben


David Eben

David Eben (* 6. 1. 1965 v Praze) Je zakladatelem a uměleckým vedoucím souboru Schola Gregoriana Pragensis. Po absolutoriu oboru klarinet na pražské konzervatoři roku 1986 začal studovat obor hudební věda na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Zde se již od druhého ročníku zaměřil na středověkou hudbu, zejména na gregoriánský chorál. V roce 1991 absolvoval na pařížské konzervatoři (Conservatoire Nationale Supérieur de Musique de Paris) obor dirigování gregoriánského sboru a v následujícím roce působil jako dirigent souboru Choeur grégorien de Paris. V této době také často navštěvoval klášter Solesmes, centrum výzkumu gregoriánského chorálu, za účelem studia a odborných konzultací.

Od roku 1993 působí v Ústavu hudební vědy na Karlově univerzitě, kde přednáší témata spojená s gregoriánským chorálem a liturgií (neumová a chorální notace, úvod do studia gregoriánského chorálu, seminář středověké monodie, aj.). V září roku 2008 se stal profesorem gregoriánského chorálu na univerzitě v Lucernu (Švýcarsko). Pravidelně vede letní kursy teorie a praxe gregoriánského chorálu ve Francii (Academie internationale de Sées, Centre de musique polyphonique de Picardie Saint-Valéry) a ve Švýcarsku (Festival de Musique Sacré de Fribourg). Spolupracuje taktéž dlouhodobě s Českým rozhlasem na tvorbě pořadů o gregoriánském chorálu (Historie tónu, cyklus Liturgický rok v gregoriánském chorálu).

Vedle středověké duchovní hudby se věnuje také dalším hudebním žánrům. Společně se svými dvěma bratry aktivně působí ve skupině bratří Ebenů.

Foto: Petr Kadlec